Po válce jsem, tam nemám už nic

Videoinstalace, Ukradená galerie, Praha, MV ČR, Odbor azylové a migrační politiky, 18. 2. 2016, kurátor Jakub Rajnoch.

Obr.: UKG1

Po válce jsem, tam nemám už nic je soubor vět o délce 1372 slov sestavený z textů žadatelů o azyl, které jsem učila v kurzech češtiny poskytovaných Asociací učitelů češtiny jako cizího jazyka v Ústavu jazykové odborné přípravy v Praze na Albertově v roce 2015. Z textů 12 respondentů různých národností jsem vybrala významově ucelené výroky ve zkratce uchopující situace z jejich života a bez ohledu na jakékoliv možné způsoby třídění jsem je zkombinovala v náhodném pořadí. Vzniklý metatext o délce 77 vět je promluvou fiktivní kolektivní osobnosti, kde se setkávají jazykové jevy typické pro mluvčí (češtiny jako cizího jazyka) různých národností. Syntaktické a lexikální chyby posouvají význam sdělení způsobem, který je pro rodilého mluvčího nezvyklý, a vytvářejí svéráznou poetiku.

Obr.: MVCR Obr.: UKG4

Celý text jsem podrobila frekvenční analýze, srovnání jejíchž výstupů s daty z Frekvenčního slovníku češtiny (F. Čermák, M. Křen et. al., 2010) tvoří druhou část videoinstalace. Text prošel také srovnáním s českým národním korpusem SYN 2010 (viz. pozn.), což umožnilo identifikaci klíčových slov a jejich nejčastěji používaných slovních spojení, která jsou v tištěné podobě další částí výstavy. Shromážděná data umožňují nalézt uzlové body, okolo kterých se pohybuje přemýšlení respondentů a nabízejí vhled do té části jejich myšlenkového a emocionálního světa, která je vyjádřitelná a přenositelná jazykem.

Obr.: UKG2

Děkuji svým studentům za jejich otevřenost a spolupráci, Martinovi za pomoc s přípravou videa a Ukradené galerii za přiléhavý rámec pro tento projekt, který začal vznikat dávno před vypjatými událostmi loňského léta a jehož cílem není vyjadřovat názory nebo emotivní reakce na současnou situaci, kterých (bez skutečného kontaktu s aktéry nebo reálnými daty okolo této problematiky) je, obávám se, ve veřejném prostoru až příliš.

Obr.: UKG3

pozn. : Jazykový korpus (z lat. corpus „tělo, těleso“) je rozsáhlý soubor autentických textů (psaných nebo mluvených) převedený do elektronické podoby v jednotném formátu tak, aby v něm bylo možné jednoduše vyhledávat jazykové jevy, zejména slova a slovní spojení (kolokace). Korpus zobrazuje jazykové jevy v jejich přirozeném kontextu, a umožňuje tak vytvářet na reálných datech podložený jazykový výzkum v rozsahu, který byl dříve nemyslitelný. Hlavní předností korpusu je vedle užití přirozeného jazykového materiálu i schopnost vypovídat o frekvenci (četnosti) jevů a jejich typickém úzu, což je informace jen pomocí badatelovy intuice nezjistitelná.